neděle 3. září 2017

Nuda ve městě.




Den 34
Dálniční život nám teda hezky začíná. Ochladilo se na patnáct stupňů a střídavě prší nebo silně fouká. Cesta ale ubíhá celkem dobře. Zase nám zmizí voda z chlazení. ,,To už snad není možné“ bědujeme a přemýšlíme, kam se poděla. Nic není potečené a žádný mechanik na to zatím nepřišel. Dřív to vypadalo vždy na nějaký kopec nebo náročný úsek. Dnes ale nic takového není. Dolíváme vodu a jedeme dál. Začíná se šeřit a my už musíme rychle najít místo na spaní, po tmě se tady jezdit nedá. Silnice je samá díra a nevíme, jak jsou kaluže v ní hluboké. Z ničeho nic se ozývají divné zvuky. Výfuk. Takhle už nás jednou pozlobil, jde o dva uvolněné šroubky. Prdíme si to po silnici jako s Trabantem. Po chvíli parkujeme a Kamča jde závadu opravit. Nestihnu se skoro ani otočit a je zpět. Nese však špatné zprávy. ,,Ty šroubky jsou fuč, musely někde uletět.“ Oznamuje mi smutně a nemusí dodávat, že zítra vyhledáme servis.


Den 35
Po sto kilometrech dorážíme do města Irskutsk, kde nás navigace vede k Bosch servisu. Bloudíme uličkami a ptáme se lidí. Nikdo o něm neslyšel. Na hlavní cestě však brzy nalézáme servis jiný. Berou nás hned do garáže a problém řeší. Je potřeba dát nové těsnění, ale není možné se k problémovému místu dostat. Na řadu přichází flexa a výfuk je na dvě části. Já úpím bolestí místo auta. Po půl hodině je po všem. Kontrolujeme kola a ejhle. Zadní ložisko je v háji. Objednat nové není jednoduché, ale po spoustě telefonátů nám jej na další den přislíbí. Musíme si zde tedy najít hotel a vrátit se zase ráno.
Jednu pozitivní věc jsme se ale dnes dozvěděli. Díky skvělé skupině na facebooku víme, kam mizí voda z chlazení. U topení je špatný ventil, takže stačí netopit. Ještě že máme také nezávislé topení, které jde použít i za jízdy.



Den 36
Na výměnu ložiska si v servisu máme počkat celý den. Nechtějí nás ale pustit dívat se na práci. Nám se nechce sedět jako pecky a tak vyrážíme do města. Irskutsk nás mile překvapil. Je to město ležící na řece, která místu dodává jakýsi klid. Historické centrum je protkáno uličkami a spoustou kostelů. Do jednoho z nich nahlížíme a já si jako žena musím dát na hlavu šátek a přes kalhoty zástěru. Z venku je kostel velký a zdobený, vevnitř ale jen velmi málo. Na ulicích hraje hudba a my se rozhlížíme, kde bude nějaký muzikant. Chyba, muzikanti se skrývají v reproduktorech pověšených na městském osvětlení. Za zvuků různorodé hudby se vydáváme dál, až narazíme na Italskou restauraci. Žaludky se nám svírají hlady a tak s chutí objednáváme předkrm a pizzu. Bohužel na nás servírka trošku pozapomněla a tak dostáváme pizzu bez předkrmu. Polévku dostáváme až nakonec. Vyčkáme ještě na odpolední kávu s dezertem a užíváme si italskou hudbu. Po necelých třech hodinách míříme zpět do servisu, kde už na nás čeká připravené auto.


Den 37
Dálnice. A je to zase tady. Vydáváme se na dálniční pouť do Moskvy. Zbývá nám ještě 5200km převážně nudy. Provoz je čím dál horší a my zvládáme ujet denně míň kilometrů. Spíme vždy na Kaféčkách u dálnice a kromě jízdy a spánku nás nic nečeká.

Žádné komentáře:

Okomentovat