úterý 8. srpna 2017

Ulaanbaatar, srdce Mongolska.



 

Den 22
Konečně asfalt. Ve městě Bajanchongor se napojujeme na místní variantu dálnice a dokonce platíme mýto. Sladký pocit rychle ubíhajících kilometrů nám moc zvedl náladu a tak hledáme místo pro camping mnohem dříve než obvykle. Dnes se musíme opravdu schovat, jsme unavení z věčných problémů s mongolskými ,,čumily“. Cesta se klikatí a vede nás opět do hor. Na jedné odbočce se nám podaří sjet za kopec a tak nejsme z hlavní cesty vůbec vidět. Odbočka je jen malá cesta vedoucí někam do dáli, nikde však nikoho nevidíme. 

 

Lákají nás kopce před námi a tak se jdeme alespoň na hodinku projít. Je to velmi příjemné po celodenním vysedávání v autě. Příroda je zde tak čistá a nedotčená, až se nám cesta zpět špatně hledá. Žádné vychozené chodníčky tady nejsou. Vaříme večeři, dáváme film a máme moc hezký večer. Ve dvě v noci nám ale tohle vše vezme další mongol. Vzbudí nás troubení a světla. Zřejmě opilec by rád cigaretu. To už nemůže být pravda! Po několika pokřicích a neúspěchu se nakonec odebral pryč a my jen doufáme, že nedojede zpět s deseti dalšími. Naštěstí nic takového se neděje a my pomalu upadáme do lehkého spánku.

 

Den 23
Asfalt vůbec není taková výhra. Celou dobu se na něj těšíme a oni ho ani neudělají pořádně. Tahle část cesty je nejstarší, takže se v ní objevují náhodné díry o velikosti metru a vy musíte zpomalit na 10km v hodině. Orientujeme se výhradně díky autům před námi. Jízda terénem naše tlumiče naprosto odrovnala a tak poskakujeme do stropu i při menších nerovnostech. V autě létá vše vzduchem, upadl držák gpsky a brzdy smrdí i vevnitř. Popravdě už jen odpočítáváme kilometry do servisu Volkswagenu. Asi 60km před Ulaanbaatarem jsme opravdu unavení, ale místo na spaní ne a ne najít. V tom se jako zázrakem objevila anglická cedule hlásající Travel Camp a Restaurant.


No co, za zkušení člověk nic nedá a tak se vydáváme vstříc horám. Po dvou kilometrech se před námi otvírá stráně se spoustou Jurt. Ihned po zastavení nás vítá místní personál. Vedou nás na večeři do restaurace a ukazují kemp. Jsme naprosto okouzleni atmosférou tohoto místa. Čisté, prostorné a tradiční prostředí dotváří velmi ochotný personál. Dostáváme tříchodovou večeři a s plnými žaludky se plazíme do naší Jurty. Máme i koupelnu! No to je teda pecka. Horká sprcha z nás dělá nové lidi. Během večera ale najednou nejde splachování a z poza sprchy se ozývá čerpadlo jako o závod. Nacházíme dvířka a brzy nalézáme problém. V našem obydlí je sice zavedená voda, ale je pouze v barelu, který na nás zeje prázdnotou. Škoda, že tohle nám neřekli. Náladu nám to však nepokazilo, jdeme spát. Postel je tak velká, že se rozhodujeme zda spát na výšku nebo na šířku.

 

Den 24
Po vydatné snídani se loučíme s krásným kempem a já si na památku kupuji kabelku. Konečně! Trošku nervózní se vydáváme do města. Všichni nás upozorňovali na hrozné dopravní podmínky, my však proklouzli vcelku hladce. Kyjev byl mnohem horší. Do servisu přijíždíme asi o půl dvanácté a je o nás královsky postaráno. Auto jde hned na zvedák a my si ukazujeme jaké, jsou naše přání. Hlavně vyměnit tlumiče a olej. Offroad je úplně odrovnal, jsou naprosto vytečené. Péra jsou naštěstí v pořádku. Ukazujeme mechanikům jak jsou vyřešeny cívky z města Altaj a uvidíme, jestli stihnou objednat nové, nebo jestli musí vydržet až do česka. 

 

Naše auto mezi novými Tuaregy na dílně opravdu září, a tak netrvá dlouho a už má své obdivovatele. Jsou to manažeři volkswagenu. Kluci jsou z našeho auta a cestování nadšení. Místo postávání na dílně nás zvou na oběd do jídelny pro zaměstnance. To je pro nás naprosto nová zkušenost. Jídlo je však výtečné. Všichni na nás koukají jak na přírodní úkaz, ale jsou moc milí. Slovo dalo slovo a my víme, že o naše auto bude opravdu královsky postaráno. Přece co nakáže šéf, je svaté. Po obědě je nám nabídnut počítač pro bookování hotelu a následně už nás jeden zaměstnanec odváží vlastním vozem až před hotel. No to jsme tedy nečekali. Unavení ale přesto nabuzení se vydáváme alespoň na chvíli do města. Máme to z hotelu jen 15 minut do centra, paráda. Déšť nás ale brzy zahání na hotel a my upadáme do říše snů.

 

Den 23
Když jsme se včera narychlo balili do hotelu, logicky jsme spoustu věcí zapomněli v autě. Bohužel jedna z věcí byla nabíječka na foťák, takže z pátku není ani fotka ani vlog. Pěšky se vydáváme do servisu, kde zapomenuté věci lovíme v autě. Navečer jdeme prozkoumat město a já si v Nike shopu kupuji nové tenisky. Málem jsem je neulovila. Jen co jsme do obchodu vešli, tak jsem si ten svůj vysněný model prohlížela. Bzy přišel prodavač a povídá, že toto je poslední kus jen v této velikosti. Pro mě jsou bohužel velké. Rozhlížím se kolem a nakonec i ty větší tenisky zkouším, co kdyby třeba jejich číslování bylo jiné. Musela jsem se zout z velmi jetých tenisek také značky Nike. Toho si prodavač všiml, a jako by se mu turistky zželelo, začal se ptát na mou velikost. Než jsem se nadála, jako kouzlem krabici vyhrabal. No to snad není možné. Tuto zkušenost bohužel nemáme z Asie poprvé. Až jakmile vidí, že u nich peníze opravdu utratíte, je vše jinak. 


Den 24 - 25
Víkend byl pro nás ve znamení odpočinku. Opět jsme šli objevovat město a vydali se k největšímu chrámu v zemi. Centrum od chudinské čtvrti kde chrám leží dělí pouze jedna silnice. Aby rozdíl nebyl jen tak malý, na jedné straně stojí hotel Holiday Inn. Cena za nejdražší pokoj je 77tis Kč za noc a z něj se můžete dívat přímo na rozpadlé domy a jurty. To je velké sousto i na nás. Pokračujeme do kopce, kde na nás opět lidé pokřikují mongolsky se zamračenými výrazy. Razíme tu jak sloni v jahodách. V zahradách chrámu už se cítíme o moc bezpečněji. Brzy zjišťujeme, že tento chrám je spíše turistická atrakce. Platit máte za vstup, fotku a snad i kýchnutí. Pod kapkami deště se tedy vydáváme raději do centra na večeři. Na hotelu si užíváme klidu a výhledu na pulzující hlavní město.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat