čtvrtek 17. srpna 2017

Loučíme se s Mongolskem.

Podobnost čistě náhodná? Takových jsme potkali mnoho...

Den 26
Po obědě se vydáváme do Volkswagenu pozdravit naše autíčko a snad si ho i odvezeme. Ve čtvrtek jsme byli z péče servisu nadšení. Co se bude doopravdy dít jsme bohužel nečekali. Amra, vedoucí servisáků se už moc neusmíval a s lehce arogantním tónem dodal, že nemohou povolit šroub a tak neudělali vůbec nic. Za pět dní vůbec nic. ,,No to hoši nemyslíte vážně!“ Rozčilujeme se oba a Kamil změnil podobu z milého hosta na velmi nevrlého. Pod tíhou slov a zvýšeného hlasu začínají chlapi pracovat a ejhle, šroub je jako zázrakem venku. Vedoucí servisák nám smutně oznamuje, že prý v celém Mongolsku neseženeme tlumiče na naše auto. Takže kolečko lidí si projdeme zase zpět až k nejvyššímu manažerovi, se kterým jsme byli na oběd. Ochotně nám nabízí pomoc a za necelou půl hodinu už sedíme v autě s šikovným automechanikem a míříme na černý trh. Pro nás je to vážně zážitek, ikdyž trochu děsivý. Většina věcí vypadá kradená, ale najdete zde naprosto všechno. Šikovný automechanik by zde dokázal postavit celé auto. Od malých dílů až po karoserie auta je tu vážně všechno. Obejdeme s automechanikem pár obchodů a rukama nohama se domlouváme, které tlumiče budou ty nejlepší. Za čtyři platíme necelé dva a půl tisíce korun a pelášíme na dílnu. Vedoucí Amra už má díky nám opravdu problém s nadřízeným a přesto je čímdál arogantnější. No co, hlavně když to konečně udělají. Ostatní věci na autě dělat odmítli s tím, že prostě nemají díly. My se jen modlíme ať to těch 10 000km ještě nějak vydrží.


Den 27
Odpoledne si bereme taxi z města do servisu. Zastavil nám starší podsaditý pán s kulatou tváří a úsměvěm od ucha k uchu. Neumí ani slovo anglicky a Volkswagen mu také nic neříká. Takže zapínám gps na svém telefonu a naviguji naše neznalé taxi. Pán je z toho u vytržení a pořád se chechtá jako malé dítě. Na křižovatce před servisem potkáváme naše auto. ,,Cože, kam doháje jedou?“Lekáme se a doufáme, že ne na černý trh. Naštěstí jeli jen vyzkoušet již namontované tlumiče. Pořešíme drobnosti a jako dárek dostáváme mytí auta. Leskne se jako nové, to je paráda! Večer jdeme na poslední večeři do města. Jídlo je v Mongolsku vážně dobré. Vše, co jsme ochutnali, bylo skvělé.  Jediné co pokulhává, jsou služby. I ve velmi dobré restauraci nemají stejné zvyky jako u nás. Nikdy jsme například nejedli spolu. Objednaná jídla vám nosí, jak jim to padne pod ruku. Jednou jsem dostala dokonce předkrm až jako zákrm. Někteří číšníci se nás i báli. Dnes sedíme ve větší restauraci se zahrádkou. Je tady pět číšníku a vidíme, jak se postrkují, který z nich nás obslouží. Nakonec se jeden odhodlává asi po pátém zmáčknutí tlačítka. Tlačítka na stolech můžete najít v Asii celkem běžně, slouží právě k přivolání obsluhy. Mladý hoch k nám přichází s opatrností toulavého psa a po našem ,,Hello“ sebou doslova cuknul zpět. Ani se nesnažíme potlačit naše pobavení. Objednáváme si jídlo, pití a sklenici vína. Jsme zvědaví, jak to zase dopadne. Včera jsme si objednali cordon bleu s hranolkami. Donesli nám jedny hranolky a půl hodiny na to každému maso. Dnes to vypadá dobře, ikdyž zase nejíme spolu, dostáváme co jsme si objednali, jen bez Coca Coly. Ptám se tedy číšníka, jestli nezapomněl, ikdyž je to někdo jiný než na začátku. V odpověď pouze krčí rameny a odchází.



Den28
Loučíme se s Ulaanbaatarem a celým Mongolskem. Je čas vyrazit k hranicím. Čím víc jedeme na sever, tím je horší počasí. To je také jeden z důvodů, proč jsme si vybrali jižní trasu. Severní je mnohem více zelená právě díky častému dešti. To by v offroadových částech bylo pro naše auto vážný problém. K hranicím dorážíme asi v šest večer a odjíždíme z nich v deset. Na Mongolské části jsou klasické zmatky a mě tento proces připomíná hry na den dětí a podobně, kdy mají děti za úkol projít všemi stanovišti a tam získat příslušná razítka. Nám odměnou za plný papír razítek je otevření brány do části Ruské, level 2. Tady máme opravdu štěstí na lidi. Všichni jsou moc milí a nápomocní s papíry. Na posledních pár metrů máme převézt mladého Mongola. Chudák asi doufal, že ho vezmeme až do Ulan Ude, ale vysazujeme jej hned za branou. Sami nikam nejedeme, pouze hledáme opodál místo na hlídaném parkovišti.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat