neděle 20. srpna 2017

Bajkal, divoká perla Ruska.



 

Den 29
Bajkal Baby! Po necelých 400km dorážíme k tomuto překrásnému jezeru. ,,Jezero?“ Kroutím nevěřícně hlavou a zírám na vlny větší než v Chorvatsku. Dokonce nevidíme na jeho druhý břeh. Za uklidňujícího šplouchání vody hledáme místo na kraji pláže. Všude je zde spousta aut a stanů, ale svůj kousek ráje jsme si našli. Nedá nám to, a musíme do vody. Moc teplá není, ale to nevadí. Dáváme si večeři při západu slunce a dlouze rozjímáme nad hrnkem čaje. Konečně klidný večer. Z toho nás opět vytrhává partička Rusů. V momentě, kdy jsme šli spát, kolem nás jede auto s hlasitou hudbou a zastavuje hned vedle. Vypínají hudnu a zhasínají světla. Všude jen hlasy a kroky kolem auta. Jsme z Mongolských problémů trochu vystrašení a čekáme co bude. V tom vidíme, že klukům auto ne a ne nastartovat. No to snad není možné. Výhra v loterii by měla větší pravděpodobnost. Kamča jde zjistit problém. Kluci chtěli jet pařit, ale došel jim benzín. Auto nakonec tlačí k hlavní silnici a my jdeme konečně spát.

 

Den 30-31
Užíváme si nově nabyté svobody na Bajkalu a doslova neděláme nic. Povalujeme se kolem auta, koupeme v ,,moři“ a nasáváme sluneční paprsky každým kouskem těla. Podzim už zde klepe na dveře a večery jsou chladné. Další den se ráno vydáváme víc na sever. Je zde poloostrov Svatý nos s národním parkem. Cestou se musíme opět poprat s horšími úseky cesty a zalepit pneumatiku, ve které jsme našli hřebík. GPSka se nám v Rusku celkem ztrácí a tak z ničeho nic koukáme na bránu vojenského areálu. Všichni vojáci jsou ale úžasní a i tito nám nabízejí pomoc. Jeden mimo službu bere své auto a vede nás k bráně parku. Nevíme, zda bude otevřený. Posledních pár dní tam prý hořelo. Vstup je možný jen do jedné části. 

 

Platíme 400 rublů za vjezd a najednou končí cesta. Nevěříme vlastním očím, jsme zase na varhánkách. ,,Tohle má být ještě 60km?“ Hledíme na sebe nevěřícně a počítáme kolik hodin nám to zabere. Po 10 kilometrech se rozhodujeme otočit. Auto dostalo neskutečně zabrat v celém Mongolsku, kde jsme se zařekli nikdy nejezdit offroad. Z lásky k autu a asfaltu míříme branou zpět. Ujeli jsme tři sta kilometrů, zabralo nám to celý den a parkujeme na centimetr přesně jako ráno. I takto může vypadat cestování.

 

Den 32
Ranní paprsky slunce se nám opírají do skel a značí příchod dalšího skvělého dne. Po dopoledním válení se u knih vyrážíme pěšky na nákup. Cestu už zhruba známe, ale i tak mírně bloudíme mezi desítkami podobných chatiček. Do obchodu jsou to zhruba tři kilometry a tak za necelou hodinu máme vyhráno. Cestou zpět na pláži pozorujeme skupinky Mongolů povalující se na dekách. Dál se zřejmě většina z nich nikdy nepodívá. 

 

Užíváme si večeři při západu slunce a oslavujeme. Dnes je naše první výročí svatby. Po večeři se nám podaří nasbírat dostatek dříví a zapalujeme si oheň. U Bajkalu se vylidnilo a tak můžeme nerušeně pozorovat hvězdy. Padají jako o závod a já pláču štěstím. Něco tak překrásného jsme v životě nezažili. Během hodiny jich spadlo víc než dvacet. Koukáme na ně tak dlouho, dokud nás nebolí za krkem. Za to nám to ale stálo.

 

Den 33
Počasí se po včerejším klidném dni změnilo a rozbouřené jezero ukazuje svoji sílu. Dnes se už nikdo nekoupe ani neleží u vody. Po nějaké době nás chlad zažene do auta, ale i tak si užíváme jako na dovolené. Čaje, dobrůtky a knihy. Po civění na cestu je to úžasný relax. Kvůli počasí se však musíme s Bajkalem rozloučit.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat