čtvrtek 13. července 2017

Konečně vyrážíme!



 

Den 1
Je to tady, vyrážíme!
Je úterý  11. 7. a my s plným autem i elánem vyrážíme na cestu do Mongolska. První část je pouze nuda na dálnici. Musíme se Polskem dostat kousek před hranice s Ukrajinou.  Pořád si říkáme, jestli máme vše. Už nám z toho balení jde hlava kolem.

Den 2
V šest ráno nám zvoní budík a musíme se posunout dál. Čekají nás Ukrajinské hranice a pak cesta do Kyjeva. Jsme na hranicích, aut je tady pořád celkem málo a lidé celkem milí. Projdeme si  třikrát kolečko s pasy a prohlížením auta abychom mohli vyjet vstříc Ukrajině. Po pár kilometrech se ten svět trochu mění. Aut je málo a lidí sedřených moc. První větší město kterým projíždíme je Lviv. Jedeme často na dvojku, protože silnice z dlažebních kostek je samý hrb a to nemluvím o různě vyvýšených kolejích pro tramvaje. Doprava je tu hustá a člověk musí mít hodně ostré lokty, aby se někam dostal. Ukrajinec Vás nepustí, nikdy. Čepujeme první ukrajinský benzín a jsme mile překvapeni četností benzinových stanic i jejich obsluhou.  Dále pokračujeme směrem ke ,,Kyjevskému moři“, což je severně od města se rozšiřující řeka Dněpr. Cesta je místy velmi špatná, což nás dohnalo asi 150 km před naším cílem. Začal se třepat volant. Říkáme si, že to je jen rozbitou cestou. Je to čímdál horší a za 1,5 km je benzínka, na tu určitě dojedeme. Bum! No, tak asi nedojedeme. Levá přední pneumatika je roztržená a my musíme vyměnit kolo na dálnici. Kamil mění a já asi 100m před ním ukazuji autům aby ho alespoň objeli. Projíždí i místní policie, kterou žádné závady a nehody nezajímají. Kolo je vyměněno a my ještě pořád trochu v šoku jedeme dál. Teď je priorita sehnat nové pneumatiky. Asi po 50km vidíme pneuservis do kterého zamíříme. Náš rozměr nemají, ale ráno ho prý doveze. Jen musíme Ruslanovi dát 1500 Hriven a doufat, že nás neoškube. Majitel nám ale dovolil u autoservisu přespat.
Ikdyž jsme strávili celý den na cestě, máme pár zajímavostí. Pokažené auto potkáte doslova na každém rohu, na dvouproudovku se vedle sebe vejdou i tři kamiony, i na nové silnici se zničehonic může objevit díra vhodná na ulomení kola a povolená rychlost vůbec nikoho nezajímá, jedeš co ti auto stačí.



Den 3
Vstáváme trochu později, protože Ruslan má přijet s novými pneumatikami v 11hodin. Je hrozné horko a na rozpáleném asfaltu jsme už tři dny v kuse. Doufáme v lepší zítřky. Jak je domluveno, tak nám ,,tiremister " - jak hlásá jeho vizitka - doveze dvě téměř nové pneumatiky a kupodivu celkem profesionálně vymění. Jsme rádi, že jsme se s ním vůbec domluvili. Nikdo tady neumí anglicky, bez ruštiny jste naprosto ztracení. Loučíme se a vrháme se do víru velkoměsta. Kyiv je výrazně modernější, než celé okolí ale řidiči jsou tu pořád stejní. Nikdo vás nepustí, předjíždí se ze všech stran, čára není zeď a povolená rychlost zase nikoho nezajímá. Víc než hodinu poskakujeme v kolonách a zem u řadící páky je víc horká než jindy. Po tomto silničním kolotoči si ordinujeme volnější odpoledne a parkujeme u lepší benzínové stanice s restaurací. Díky wifi máme kancelář s výbornou kávou. Dnes nemáme žádný přesný plán kam až musíme dojet, takže uvidíme jak to půjde.




Žádné komentáře:

Okomentovat